Divadlo Dialog a divadelní soubor SPODINA (SPOlek DIvadelních NAdšenců) má na svém repertoáru mimořádnou inscenaci – Věc Makropulos Karla Čapka. Od úspěšné premiéry mají zkušení divadelníci na svém kontě již několik repríz a zítra je čeká další. Rozhodně byste ji nebo další, které se chystají, měli vidět. Bezpochyby totiž patří k jednomu z nejzajímavějších dramatických počinů v rámci plzeňských scén. A hned z několika důvodů. Tím, že je to Karel Čapek. Tím, jak ji pojal a inscenoval režisér a autor výtvarného řešení, jinak zkušený herec Divadla J. K. Tyla v Plzni Jakub Zindulka. A tím, jak výtečně se jí představitelé všech rolí zhostili.

SPODINA uvádí Věc Makropulos s podtitulem „krutá komedie s prvky sci-fi“, který výborně vyjadřuje chatakter inscenace. Hra je nesmírně živá, vtipná, plná laskavého sarkasmu a ironie. Má onen neopakovatelný, specifický, chytrý a milý čapkovský humor s nenásilným, přitom tak inspirativním filozofickým přesahem. Bavíte se a zároveň vás mrazí. Režisérovi se navíc výborně podařilo propojit jeviště s hledištěm postavami uvaděčky (Petra Zoubková) a kulisáka (Ivo Opl).

Neodolatelné jsou závěrečné promluvy o Věci Makropulos, o tom, jak naložit s předpisem na lektvar prodlužující život, pojaté jako řečnické exhibice. Atmosféru hry dotváří i vhodně zvolená hudební kulisa se zpěvem Venuše Dvořákové.

Celá inscenace je o to obdivuhodnější, uvědomíme-li si, že někteří představitelé náročnějších rolí jsou lidé, kteří se divadlem zabývají jen ve svém volném čase. V Olze Ženíškové nacházíme výbornou Emilii Marty a skvěle si na jevišti počínají i představitelé dalších rolí. František Šimánek jako advokát dr. Kolenatý, David Haták jako jeho solicitátor Vítek, Petr Kotora jako Albert Gregor, Ivoš Hýbl jako Hauk-Šendorf. A je potěšující vidět, jak dobře si na scéně vedou i mladí adepti hereckého umění. Ať to je Eliška Konečná jako Kristina či Filip Malý jako Janek. Jeho otce Jaroslava Pruse perfektně ztvárňuje Jakub Zindulka. Ač odtažitý, sám kouzlu záhadné Emilie podléhá, aby uvedl nevědomky do chodu tragickou linii příběhu.

Jakub Zindulka vytvořil pro Čapkovu hru nápadité scénické řešení, takže malé jeviště Dialogu se plynule proměňuje v advokátní kancelář, divadelní šatnu i noblesní pokoj, přičemž jednotícím prvkem je velký zlatý obrazový rám, jímž postavy na jeviště vstupují a v němž Emilia Marty také vypráví svůj životní příběh.