Představení Kočár nejsvětější svátosti

Soubor: SPODINA
komedie
SPODINA uvádí milostnou komedii peruánského místokrále a krásné herečky z pera Prospera Merimée.
Sláva mužům, kterým žena vládne!

Délka představení: 90 minut

DERNIÉRA 10.11.2008

Autor:   Prosper Merimée
Překlad: Eugenie Janů
Režie a výprava:   Jiří Untermüller a Jakub Zindulka

Světla: Michal Herzog

1. premiéra SPOlku DIvadelních NAdšenců v sezóně 2006/2007 dne 13.11. 2006 v Divadle Dialog.

Hrají: Olga Ženíšková, František Šimánek, Ondřej Dočkal/Radek Schejbal j.h., David Haták j.h., Jakub Zindulka/Radek Schejbal j.h., Pavel Litvan/Miroslav Andrlík

Prosper Merimée (1803 - 1870), francouzský prozaik a dramatik, advokát a inspektor historických památek za vlády francouzského císaře Napoleona III.

Ve svých hrách dokonale postihuje logiku ženského myšlení. Ačkoliv si o ženách nic dobrého nemyslí, nezříká se obdivu k ženské kráse, k eleganci ve slově i činu. Ukazuje negativní vlatnosti - surovost, nadutost a hloupost mužů, rozmarnost, krutost a věrolomnost žen. Baví ho pozorovat, jak je možno se s těmito vlastnostmi sžít, jak se jim naučit čelit s humorem, nadhledem a inteligencí.

Snad toto je jeden z nevýraznějších rysů, které dodnes činí jeho dílo přitažlivým.

Recenze - Plzeňský deník, 28.11. 2006

Spodina skvěle nastudovala komedii Prospera Mérimée

• VLADIMÍR GARDAVSKÝ

Plzeň – Spolek divadelních nadšenců Spodina se nikdy nerozpakoval čerpat cenné zkušenosti spoluprací s profesionálními divadelníky. Jeho plzeňské insenace jsou již tradičně pozoruhodné. Po Jakubu Zindulkovi a Vilému Dubničkovi se nejnověji ujal režie Jiří Untermüller, sólista souboru operety a muzikálu Divadla J. K. Tyla v Plzni, jenž se Spodinou nastudoval komedii Kočár nejsvětější svátosti z pera Prospera Mérimée.

Francouzský prozaik a dramatik, advokát a inspektor historických památek Mérimée (1803-1870) se pod vlivem nejbližšího přítele (a zároveň učitele) Stendhala postupně oprošťoval od převládajícího „romantického vyjadřování“ jejich doby. A v Kočáru nejsvětější svátosti nad romantickým pohledem už zřetelně vítězí střízlivé vidění světa podobné tomu, jak jej vnímáme v současných kulisách kolem sebe i dnes. Dramatik s humorem a nadhledem nahlíží vlastnosti mužů a žen určující jejich vzájemné vztahy. Obdivuje krásu a eleganci něžnějšího pohlaví, ale nezavírá oči ani před jeho rozmarností, krutostí a věrolomností. Přímo ukázkovým extraktem takového ženství je ve hře Kamila Pericholová, herečka v Limě, přitažlivě ztvárněná Olgou Ženíškovou. Tato žena má ovšem úlohu značně usnadněnou. Jak už to často bývá, vyrovnává se převážně s mužskou domýšlivostí a hloupostí, u peruánského místokrále Dona Andrease de Ribery (charismatický František Šimánek) umocněnou navíc láskyplnou zaslepeností. A i když Pericholová notně irituje jak servilního tajemníka Martineze (Ondřej Dočkal), ustaraného komorníka Baltazara (Pavel Litvan) či hněvem rozohněného licenciáta Tomáše D'Esquivela (David Haták), přesto jí všichni Mériméeovi muži poslušně „zobají z ruky“. Hereckou složku inscenace vydatně posílil v epizodní roli limského biskupa Jakub Zindulka.

Režisér určil inscenaci živé tempo a zkušeně rozehrál mnoho komických situací, jež si herci mohou vskutku užívat. Plzeňské Divadlo Dialog, v němž Spodina vystupuje, navštěvují převážně mladší diváci. Z tohoto pohledu byl dramaturgický výběr Mériméeovy komedie více než vhodný. Nejmladší divácká generace, která si názor na život teprve tvoří, by měla zhlédnout Kočár nejsvětější svátosti nejspíš povinně.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

ZPRAVODAJ CELOSTÁTNÍ PŘEHLÍDKY - DIVADELNÍ DĚČÍN, květen 2007

Co jsem to vlastně viděl

Jan Císař

Sobota 12.května 2007, čtyři představení. Kdysi jsme se jako porota vzbouřili, že čtyři představení denně je moc, ale teď se nedá nic dělat, musím čtyřikrát napsat, co jsem to zase viděl.

SPODINA (Spolek divadelních nadšenců) z Plzně a jejich inscenace Kočáru nejsvětější svátosti Prospera Merimée mne utvrdila v tom, že divadlo je herec, herec a ještě jednou herec. Ten příběh – spíše příhoda, ne-li skoro anekdota – o slabosti mužů a síle žen byl rozehrán v tradičních parametrech situace postavené, realizované a rozvinuté hereckou akcí.

Oba představitelé hlavní dvojice si nenechali ujít příležitost, která se jim takto nabídla. František Šimánek, ačkoliv jeho místokrál trpí pakostnicí, byl doslova nabitý neovládaným temperamentem, energií, všemi možnými vášněmi i nezkrotnou touhou poroučet – aby tak rád na konec podlehl své milence.

Olga Ženíšková ji obdařila množstvím proměn, detailů, různých poloh využívajích jak gest, mimiky, pohybu, tak třeba i šatů, střevíčků. Byla mnohotvárná, ale přitom svou schopností předvádět se, hrát nezapřela herečku a hlavně: ženu. Kdysi jeden z kritiků, který příliš nepřál MCHATu a Stanislavskému napsal, že je sice krásné prožívat, ale hlavní je, jak daleko dostřelí svou ženskostí paní Olga Knipper-Čechovová přes rampu. Olga Ženíšková dostřelila daleko.