Představení Tattoo
Soubor: SPODINAtragikomedie
a Divadelní spolek Kašpar, Divadlo v Celetné, Praha
Délka představení: 140 minut
Autoři: Igor Bauersima a Réjane Desvignes
Překlad: Kateřina Vinická a Markéta Vinická
Režie: Jakub Zindulka
Hudba: Vladimír Franz
Scéna: Karel Špindler
Kostýmy: Jan C. Löbl
Videosekvence: Petr Fiřt
Obsazení
Fred: Tomáš Stolařík
Lea: Martina Prášilová
Tiger: Lukáš Langmajer
Naomi: Olga Ženíšková
Alex: Michal Kern
Společný projekt dvou divadelních spolků.
SPODINA - divadlo Dialog, Plzeň a Divadelní spolek Kašpar - Divadlo v Celetné, Praha
Česká premiéra - 17.9.2010 v 19,30 - Divadlo v Celetné, Praha.
Plzeňská premiéra - 15.10.2010 v 19,00 - divadlo Dialog.
Hra není jen o tetování. Spíše o stopách, které na nás zanechává život. O lásce, zradě, sexu, přátelství. O tom, že je téměř nemožné rozeznávat v našem světě hranice reality a skutečné hodnoty. Co dělat, když dostanete darem potetované tělo mrtvého přítele?
http://www.youtube.com/watch?v=xoHRyRMxt4M&feature=related
http://www.rozhlas.cz/mozaika/divadlo/_zprava/784353
http://kultura.denik.cz/.../herec-jakub-zindulka-chysta-spolecny20100630.html
http://www.divadlovceletne.cz/predstaveni/tattoo/
http://www.studentpoint.cz/53-divadla/2229-tetovani-nikdy-nebylo-tak-zabavne/
Recenze:
Tattoo na prknech Divadla Dialog musíte vidět
Plzeňský soubor Spodina a spolek Kašpar z Prahy v reži Jakuba Zindulky uvedly neotřelou a vtipnou hru Igora Bauersimy
Výjimečnou inscenací se může pyšnit plzeňské Divadlo Dialog od 15. října, kdy byla na jeho prknech poprvé uvedena hra Igora Bauersimy Tattoo, kterou autor napsal spolu se svou partnerkou Réjane Desvignes. Pražská premiéra se uskutečnila zhraba o měsíc dříve v Divadle v Celetné. Jedná se totiž o ambiciózní společný projekt plezeňské Spodiny a prežskéh spolku Kašpar v režii člena činohry Divadla J. K. Tyla v Plzni Jakuba Zindulky, který je zároveň uměleckým vedoucím souboru SPOlek DIvadelních NAdšenců. A tak v prostorách, kde diváci obvykle sledují tvorbu amatérských divadelníků, se nyní setkávají i s profesionální produkcí.
Švýcarský dramatik s českými kořeny Igor Bauersima není pro plzeňské diváky neznámý. Narodil se v roce 1964 v Praze, jeho rodina po násilném přerušení pražského jara 1968 emigrovala do Švýcarska a autor posléze na curyšské ETH vystudoval architekturu. Od roku 1989 se ale věnuje práci pro film a divadlo a jeho dosud nejúspěšnější hru norway.today uváděla donedávna Spodina v Zindulkově režii právě v Dialogu. Se spoluautorkou Tattoo, herečkou a zároveň vědeckou pracovnicí na ženevské univerzitě Réjane Desvignes, založil Bauersima v roce 1999 produkční firmu a od té doby úzce spolupracují.
Vtipná hra Tattoo, obdařená neotřelými úvahami i čeným humorem, byla uvedena v překladu Kateřiny a Markéty Vinických. Ze všeho nejvíc je nadobyčej sžíravou moralitou o vytrácení se odvěkých mravních zásad v současném světě, o ovlivňování myšlení a názorů lidí prostřednictvím médií, o proměnách způsobů uměleckého vyjadřování, kde lze někdy jen těžko odlišit touhu po originalitě od dychtivosti po tučném výdělku. Ale jak se ukazuje, naděje na zisk "paklíku bankovek" nedevastuje jen oblast moderního umění, ale i mezilidské a přátelské vztahy obecně. Tím se však tematické bohtství hry zdaleka nevyčerpává. Hraje se i o odvěké chtivosti manipulovat se svým okolím - ať už využíváním nadřazeného postavení, účelovým zamlčováním informací či zneužíváním citových vazeb. Dráždivě zní i četné úvahy o smyslu moderního uměí, nepříklad o hledání řádu ve slovech či o rozpoznatelnosti osobního stylu, ale čím elegantněji jsou teze formulovány, tím bezpečněji se míjejí s podstatou problémů. Při dostatečně široké slovní zásobě lze však účinně zpochybňovat jakoukoli pravdu, jak se nejdenou ve hře vyjevuje.
Přes takřka nepřeberné množstv otevíraných motivů inscenace působí sevřeně a divák nemá pocit, že by autor honil mnoho zajíců najednou. Je to jistě i zásluhou zkušeného režiséra, který po celé představení dokáže diváky udržet ve stavu napjatého očekávání a zároveň scénické provedení lehce a samozřejmě odlehčuje jemným humorem. Oporou je mu pětice herců. Do děje nás uvede rozhovor pertnerské dvojice průběžně se hašteřící v těšném jednopokojovém bytě.
Letérát Fred (uměřený a každým coulem věrohodný Tomáš Stolařík) po čtyřech letech psaní dokončuje svůj nekonečný román. Rozhlasová moderátorka Lea ( v níž Martina Prášilová jemně s citlivě odstínila mnoho poloh typického ženství) právě hrdě odmítla nabízenou podřadnou roli. Dvoji očekává návštěvu přítele a někdejšího Leina spolužáka, úspěšného tvůrce výtvarných instalací Tigera (Lukáš Langmajer pod světáckým vystupováním decentně odkrývá jeho malost). Tiger po propité noci odkáže dvoji své bohatě potetované tělo, a to nikoli bez postranních úmyslů. Do děje posléze vstupuje i Tigerova manažerka a Leina nevlastní sestra Naomi (Olga Ženíšková ji plnokrevně odbařila řadou protikladných rovid od odtažité rezervovanosti přes vášeň i žal, reozehrávaných s krutou vypočítavostí, a příjemně šokovala i výstupem v rouše Evině). Kvintet postav doplňuje Tigerův přítel a jeho úslužný pomocník Ales (Michal Kern vytvořil přesnou studii nenápadného manipulátora, který postupně odhaluje své zneuznané ambice).
Spletitý a téměř detektivní příběh by mohl být vnímán tak, jak je hrán. Jakub Zindulka však akcentuje "obraz dnešního světa, ve kterém mizí rozdíl mez skutečností a naší přestavou o skutečnosti". Po úvodním rozhovoru ústřední dvojice Frad začne aranžovat další scény jako kapitoly svého románu za sugenstivního hudbeníh doprovodu Vladimíra Franze v nahrávce špiček plzeňské jazzové scény Pavla Hrubého a Daiela Eberleho. Důležitý "úkrok stranou" by možná režisér mohl divákům pomoci snáze přečíst nějakým výraznějším předělem. Zvláště když závěrečný rozhovor obou protagonistů předkládá jako atraktivní videozáznam, který však vždy s sebou přináší více rušivých momontů. Rozhovor "na živo" by asi spíše utvrdil diváky v přesvědčení, že kruh příběhu se uzavírá.
V neposlední řadě je třeba se zmínit o nápadité scéně Karla Špindlera, sestavované z přepravek módích nápojů. Inscenaci je nutno vidět.
Vladimír Gardavský, Plzeňský deník, 6. 11. 2010
