Divadlo jednoho herce? Rarita, o niž není zájem!
Zdroj: Plzeňský deník
Soubor: Amceth
Plzeň – Autor, scénárista, dramaturg, režisér a herec. To vše zastane Plzeňan Jiří Č. Ulrich sám. Jak to zvládá?Jak dlouho se divadlu jednoho herce věnujete? A co vás vůbec k tomuto žánru přimělo?
Psaní divadelních her a divadlu se věnuji asi dvacet let. Pracoval jsem jako výzkumný pracovník a byl jsem nucen psát vše naprosto přesně a precizně. Reagoval jsem na tu šeď, která zde byla, a postupně jsem si uvědomoval, jak je čeština bohatá. Proto jsem si začal psát různé grotesky. A pak už byl jen krůček něco někde zahrát.
Kdy jste se tedy poprve postavil před diváky? A dokázal byste vůbec hrát ve větším kolektivu herců?
I když mám samotářskou náturu, tak hraji i v souboru s více herci, ale divadlo jednoho herce je něco jiného a mně daleko bližší. Tady si udělám všechno od scénáře, dramaturgie, režie, nasvícení až po samotné herecké výkony. Před diváky jsem poprvé vystoupil v roce 1991.
Divadlo tohoto typu není moc rozšířené. Míváte během svých představení plno?
Pro většinu lidí není divadlo jednoho herce atraktivní, a to se také odráží v návštěvnosti. Nechci hrát pro lidi, kteří chodí do divadla jen na společenskou přehlídku, kde se potkávají se svými známými. Moje hry jsou pro diváka složitější a to je možná také jeden z důvodů, proč zájem moc veliký v dnešní době není.
Když sám uznáváte, že jsou vaše hry složitější, tak proč se je nesnažíte trochu zevšednit pro průměrného diváka? Nechcete do nich zanést trochu těch modernějších prvků?
Snažil jsem se a už jsem to trochu zjednodušil. Ale k zásadnímu zvratu nedojde. Většinu takových těch zbytečných věcí, které nejdou moc do hloubky, to všechno dnes obsáhne televize. Já se snažím divákovi nabídnout něco jiného. Dobře, chodí na mě málo lidí, ale nikdo nemůže říct, že jsem se nesnažil.
Ostatní divadla jednoho herce pomalu mizí z české kulturní scény. Neobáváte se toho, že dopadnete stejně?
Budoucnost je určitě nejistá, ale nejsem schopný vymýšlet na jevišti nějaké šaškárny. Divadlo je pro mne velkým koníčkem a budu se snažit se mu věnovat i nadále.
Kam se na vás mohou lidé přijít podívat a co jim nabídnete? Jak dlouho vůbec vám trvá nazkoušet jednu hru a které patří mezi vaše nejoblíbenější?
Někdy vás něco napadne a máte to napsané za dvě hodiny, jindy na něčem pracuji přes měsíc a nestojí to za nic. Je to stejné jako u spisovatelů. Většinou hraji v plzeňském divadle Dialog a vstupné se pohybuje od třiceti do padesáti korun. Mezi mé nejoblíbenější hry patří Pánové, já vím kdo napsal Hamleta a nebo Dvě světýlka ve tmě tmoucí. U této hry jsem se pokusil o zajímavý experiment a zahrál jsem si v ní dvě postavy.
Mohl byste diváky pozvat na své nejbližší představení?
Nyní bych chtěl všechny pozvat na tento čtvrtek do divadla Dialog na hru s názvem Audi po 30 letech.
Jan Jarolímek
