Pachýř Pačejoff není out, je dostatečně in

• VLADIMÍR GARDAVSKÝ

Tři členové loutkářského souboru Rámus, který na Plzeňsku působí už dlouhých patnáct let, Jakub Vašíček, Ondřej Müller a Tomáš Kutek od loňského roku v užším kroužku ještě odvážnějí experimentují s porušováním divadelních konvencí, pilně zkoušejí a úspěšné vystupují jako přátelské sdružení Pachýř Pačejoff. Po ztečení Šrámkova Písku, Loutkářské Chrudimi a Jiráskova Hronova se zúčastnili pražských festivalů Přelet nad loutkářským hnízdem a Next wave a nyní v plzeňském Divadle Dialoguvádějí souhrnně výsledky své dosavadní práce v pásmu Pachýř ležící psící.

Úvodní veselé příhody Pachýře a Chroše na dřeň oproštěnými výrazovými prostředky (loutky představují hrdiny jako kouli a krychli) přibližují nejběžnější situace ze života obou kumpánů (například jak slavili hranatiny, jak šli do kina, jak nakupují apod.) s nedořečeností evokující nevyřčená tajemství našich životů. Aktuálních problémů se s nevšední vynálezavostí dotýkají incenace Don't Šajn (téma počítačových her je básnivě a s ironií pojednáno využitím materiálu z papundeklových krabic), Autošach (hrací automat v ní ztělesňuje herec s jedinou rekvizitou – šaškovskou čepicí) či Pachýřovo hledání (pozor, čtenáři Plže, nejdůležitější loutkou je tu kniha!). Absurdním humorem osvěžuje „minipředstaveníčko“ Tajemnství kurzívy i veselé výstupy s nepvydařenou improvizací či s memorováním startovní listiny koňských dostihů.

I když hlavním smyslem činnosti souboru Pachýř Pačejoff jsou nápaditá scénická vyjádření, zdá se, že jeho autorská „dramatická literatura“ je nejednou dostatečně svébytná. Tři přátelé se však také pokoušejí o příležitostnoukolektivní tvorbu básnickou a prozaickou, která by snad mohla zpestřovat stránky Plže podobně, jako je už pravidelně osvěžují testy Jana Sojky a Davida Charváta z Antidivadla či Jiřího Č. Ulricha z Divadla Amceth.