VLADIMÍR GARDAVSKÝ

Plzeň – Divadlo Dialog v Plzni završilo sezonu uvedením mnohovrstevnaté hry francouzského „vyvržence“ Jeana Geneta Balkon. Nastudoval ji plzeňský neprofesionální loutkářský soubor Rámus.

Všestranný, existencialisticky orientovaný tvůrce napsal Balkon přesně před padesáti lety. I když autorovo „ďábelské převracení hodnot“ bylo tehdy výsostným básnickým gestem, reagovalo svým způsobem na atmosféru doby, a je jen dobře, že se dramaturgyně souboru Zdena Vašíčková pro dnešní čas pokusila hru dost významně a zároveň velice šťastně upravit. Umožnila navíc režisérovi Jakubu Vašíčkovi plně rozvinout principy alternativního divadla takže klasické loutkářské postupy jsou využívány jen výjimečně.

Děj krutého podobenství se odehrává v nevěstinci řízeném paní Irmou (Lenka Baránková) s tichou podporou jejího dávného milence Policejního prezidenta (Jakub Vašíček) jako „veřejný dům iluzí“. Sem přícházejí zákazníci „ukájet své sny o slávě, své potlačené touhy či sadistické posedlosti“. Personál domu – Carmen (Barbora Sedláčková), Michalle (Adéla Kovaříková), Monique (Monika Jenčová) či neúspěšný herec Artur (Vojtěch Müller) – vytvářejí pro hosty zdání jiné skutečnosti. Dopřává klientům iluzi být na okamžik například Generálem (Jan Truhlář), Soudcem (Martin Lukáš) či Biskupem (Michal Vybíral). Když si však nový zákazník přeje být Revolucionářem (Ondřej Müller), jsou se svojí přidělenou múzou Chantal (Klára Lukášová) oba natoli sugestivní, že ve městě vypukne skutečné povstání. Výbuch vášní je sice úspěšně zpacifikován, nicméně osvědčení zákazníci nevěstince jsou nuceni zastoupit své mezitím zlikvidované předobrazy a stát se za účinné pomoci médií skutečnými představiteli společnosti. Nebo se jedná o další zlý sen či velkou iluzi v režii paní Irmy?

Inscenace umně kloubí iluze s deziluzí a vznešená dikce postav přikrášlených nejrůznějšími kuchyňskými předměty pomáhá znepokojivě mísit vysoké s nízkým. Varovné je i téma mediální manipulace. Jean Genet v článku Jak hrát Balkon kdysi rozebíral, proč byl nespokojen s provedením své hry v Nex Yorku, Berlíně, Paříži, Londýně, Vídni či Basileji. Je docela dobře možné, že nastudování Rámusu po podesáti letech by vzal na milost.

Zdroj: Plzeňský deník