Dramaturgie Společnosti divadelních nadšenců obrátila svoji pozornost zpět k současné světové dramatice a měla i tentokrát mimořádně šťastnou ruku. Přitom soubor uchystal divácký zážitek diametrálně odlišný od loňské Confortésovy rozevláté klauniády Maratón, když nyní nastudoval v mnoha směrech pronikavou britskou komedii z konce devadesátých let minulého století Sleeping Around, v překladu Marie Špalové nazvanou Věrně nevěrní, vycházející z poetiky tzv. cool dramatu. Přestože se jedná o nesporně špičkovou textovou předlohu ve svém žánru, je na českých jevištích nepochopitelně opomíjena. Inscenace v plzeňském Divadle Dialog je teprve třetím uvedením této hry u nás! Jde totiž o moderní parafrázi slavné skandální hry Arthura Schnitzlera Rej, která již sto patnáct let probouzí u slušně vychovaných divadelníků obavy. Rej nebo také v jiném překladu Kolo sestává z deseti milostných dialogů ústících vždy v pohlavní akt, partneři z různých společenských vrstev přecházejí po jednom z jedné epizody do další, až se nakonec kruh uzavírá. Téma erotické hry zde evokuje dávný motiv tance smrti. Na sklonku dvacátého století po sérii workshopů a společných debat spojili své síly čtyři autoři – Angličan Mark Ravenhill, Irka Hillary Fanninová, Skot Stephen Greenhorn a Welšanka Abi Morganová – k zajímavému experimentu. Na stejném půdorysu jako Schnitzler propojili krátká a jen zdánlivě banální setkání dvanácti párů v současném velkoměstě s rafinovaným inovačním prvkem: ne každá scéna musí nutně vyvrcholit koitem.

Inscenaci v režii Jakuba Zindulky se podařilo vystihnout nelichotivý obraz našeho žití, v němž nesměle balancujeme mezi cynismem a citovostí. Otrlostí se zkoušíme bránit citovému vyhasínání vztahů nebo neschopnosti potřebný vztah navázat, přitom se stále po vzájemné vnímavosti a porozumění porozhlížíme. Dokonce i ve dvou se postavy vesměs cítí být na scéně osamoceny a stírá se hranice mezi láskou a chladným sexem, pakliže se vztah teprve zrovna nerodí. Citovému naplnění brání neschopnost otevírat se jeden druhému, a také utajované prospěchářství, vliv konzumu či tlak doby obětovat své soukromí kariéře. Potřeba citu se však ještě nevytratila. Princip, kdy jedna z postav vždy zůstává na scéně a v dalším obraze se potká s někým jiným, vytváří dojem plynulého příběhu dnešního světa.

Autoři na rozdíl od Schnitzlera předepsali ztvárnění všech postav hry dvěma protagonisty. Jakub Zindulka kromě režie, návrhu kultivované scény i spolupráce při výběru hudebního doprovodu ztělesnil šest různorodých mužských postav ve věkovém rozmezí od devatenácti do třiceti osmi let a do stejného počtu ženských rolí obsadil Olgu Ženíškovou. Zindulka patří v českém divadelnictví k umělcům, kteří na sebe upozorňují kulturou řeči. Bezpečně vládne pregnantní výslovností a osvojil si i techniku ostrých výrazových střihů při zachování hodnověrnosti projevu. V angažmá plzeňské činohry dozrál již k hereckému mistrovství, které není vždy v dostatečné míře reflektováno. Spolu s Olgou Ženíškovou ztvárnili všechny své role s lehkostí, s nadhledem nad rozmanitými postavami a zároveň s účinným uplatňováním techniky zvnitřnění projevu. Při rozehrání dvou rozdílných výstupů se jim vždy daří vytvořit celistvou figuru. Výrazně proměňovat postavy pomáhají hercům i kostýmy převlékané za průsvitnými stěnami. Věrně nevěrní se jistě budou dlouho objevovat na repertoáru Dialogu jako nezpochybnitelné měřítko té nejvyšší kvality.