Divadlo Dialog Plzeň


Program pro tento měsíc není zadán.

SPODINA / V kapce rtuti

SPODINA hraje o bouchacích kuličkách i litině míru

Plzeňský deník - Vladimír Gardavský


Respektovaný plzeňský divadelní soubor (Společnost divadelních nadšenců) uvedl na prknech Divadla Dialog v netrpělivě očekávané premiéře tříaktovou parodickou komedii Viliama Klimáčka V kapce rtuti. Na první pohled by se celá produkce dala možná nazvat kunderovským pojmem „ptákovina“, ale nebylo by to rozhodně přesné. Klimáček, pravděpodobně nejvýraznější současný slovenský dramatik, zakladatel autorského divadla GUnaGU, vytvořil vynalézavě prokomponovaný dramatický tvar. Jeho vícevýznamovost ještě podtrhla režie Jakuba Zindulky, člena činohry Divadla J. K. Tyla v Plzni.

Tři úzce na sebe navazující aktovky propojuje téma chemie jako vědy snažící se vnést řád do světa a bytí. Chemie života je neuchopitelná – tímto sloganem přibližuje soubor svoji inscenaci. Ano, za množstvím odstínů lásky a partnerských vztahů, o nichž se v neposlední řadě také hraje, stojí většinou tajuplná chemie. Dalo by se říci, že inscenace je i nenápadnou poctou československému nositeli Nobelovy ceny za chemii, profesoru Heyrovskému, který se objevuje ve scénickém výtvarném doprovodu Marina Vardolova. Dramatik ale vzdal zároveň hold třem českým autorům a žánrům. První obraz Ze života prvků se svým antropomorfizovaným rejem vodíku, rtuti, neonu, kobaltu, niklu a uranu je travestií hry Ze života hmyzu bratří Čapků. Druhý obraz Žába tropí hlouposti je psán na počest protektorátních filmů a jejich komiků. Obměna názvu populárního filmu napovídá, že smluvené heslo pro tajné spojení s Londýnem je kvákání. Závěrečný obraz Parta chemika Kahana je inspirován kdysi slavnou budovatelskou hrou Vaška Káni. Všechny obrazy nás zároveň zachycenou dobovou atmosférou provázejí historií Československa – první republikou, protektorátem a obdobím první pětiletky.

Zindulka tvaruje inscenaci stylově čistě v groteskní nadsázce, s jemným patosem s všudypřítomným nadhledem, dávající průchod humoru nejen černému, ale i rozmarnému, karikaturnímu a zejména parodickému. Nebojí se ani prvků crazy komedie: tajemník paní továrníkové JUC. Stracený (Petr Kotora) omdlévá pokaždé, když slyší slovo mlýn. Kotora si zahrál i role: Rtuť, brutální optimista a Inženýrskej, provozář. Vtipné označování postav jejich povoláním i charakterem naznačuje, že autor byl také vděčným čtenářem Pierra-Henriho Camiho, jehož minikomedie krátce po svém založení uváděla. Širokou škálu svých možností předvedli a ukázali František Šimánek (Vodík, roztěkaný slaboch, Hrabě Zacharowski, zhavranělý otec, Kahan, hnětač v chemičce), Olga Ženíšková (Uran, fatálně tajemná, Továrníková, majitelka chemičky, Božka, důvěrnice), Tereza Čermáková (Neon, přelétavá kráska, Eva, daktylo, Lojzka, údernice, švrjcařka), ale i další – Martin Švec, Petr Tomášek, Dagmar Kotorová, Štěpán Trousil, Ivo Hýbl a Jan Doležal. Od bouchacích kuliček až k vynálezu litiny míru nás baví za zvuku dixielandu, swingu i budovatelských písní.