Jako svoji 3. premiéru v uplynulé sezóně uvedla SPOlečnost DIvadelních NAdšenců SPODINA v Divadle Dialog autorskou hru člena činohry Divadla J. K. Tyla v Plzni Jakuba Zindulky Play Macbeth. Citování textů geniálního Alžbětince nebývá na jevišti záležitost ojedinělá. Není to tak dávno, co plzeňská inscenace Harwoodova Garderobiéra těžila z tematického prolínání Shakespearova Krále Leara s realitou 20. století. Název nové hry však napovídá, že se Zindulka nechal spíše inspirovat Dürrenmattovou komedií Play Strindberg, novodobým manželským soubojem na půdorysu Tance smrti známého švédského spisovatele. I v Zindulkově tragikomedii (ano, nejednou se během představení i zasmějeme) se jedná o hořký příběh manželů, profesí herců, který se odehrává během zkoušky proslulého dramatu, a memorované promluvy v překladu Martina Hilského dodávají inscenaci zobecňující a také monumentálnější vyznění.

Paralel mezi snad nejčernější a nejkrvavější Shakespearovou tragédií o vině a trestu a současným příběhem se v průběhu představení nabízí celá řada. Touha po slávě, bohatství a moci je věčná, nevede však ke štěstí. Od počátku jsme svědky vyhaslého manželského vztahu a v četných retrospektivách se vyjasňuje, co krůček po krůčku vedlo od počáteční zamilovanosti partnerů k jeho rozvolňování, k vkrádání se vzájemné neupřímnosti, ke kolotoči nevěr a nadměrného pití. V umělecké branži se jeví jako nejsnazší cesta ke slávě příklon ke komerci. To je v současné době, bohužel, podporováno i mediálně. V českých denících se kultura prezentuje čím dál víc jako pouhá zábava a jejich stránky jsou stále častěji „obohacovány“ novinkami ze světa pochybných celebrit. I herečka ztělesňující lady Macbeth (Olga Ženíšková) přinutí svého chotě, skvělého herce a představitele Macbetha (Jakub Zindulka), aby v zájmu větší popularity přijal roli v nekonečném seriálu, než ve svém muži začne vidět televizního kašpárka. Dění na funkčně obnažené scéně bez portálů pomáhá organizovat tajemný hlas režiséra v podání Pavla Pavlovského.

Skutečný režisér inscenace Jakub Zindulka předestřel před diváky značně drsnou jevištní báseň. Většina současných monologů je napsána vznešeným, takřka shakespearovským volným veršem. Autor si to mohl dovolit, když oba herci předvádějí doslova herecký koncert a dokonce dokáží zživotnit i to, co by z jiných úst vyznělo proklamativně. Na úspěchu inscenace se podílí i hudba Ondřeje Rychlého, mix zvuku Františka Šimánka a světla s uplatněním v Dialogu některých zcela nových prvků Michala Herzoga.