VLADIMÍR GARDAVSKÝ

V časopisu Plž dosud nikdy nepadla zmínka o neprofesionálním autorském divadle Ludvíci, které se v roce 1993 ustavilo na akademické půdě plzeňské Pedagogické fakulty a okamžitě si vysloužilo (tehdy ještě pod názvem Divadlo Mo) zcela mimořádnou pozornost generačně spřízněného publika. Zrod souborubyl neodmyslitelně spjat s původními „veselohrami sezpěvy a hepyjendy“ Davida Hatáka – Ludvíci, Hedvika Pašáková či Čtyřka z Lochotína.

Ludvíci elegantně prošli kritickým obdobím spojeným s ukončením studijních povinností svých členů a dodnes úspěšně vystupují jako součást občanského sdružení Plzeňská neprofesionální scéna. A kromě původních komedií svého kmenového autora uvádějí čas od času i nápadité adaptace klasických dramat (Potrat R. Brautigana, Nezbedné pověsti V. Čtvrtka, Maryša bratří Mrštíků). V posledních letech se na jevišti neprezentují tak často, jak bychom si přáli, když atraktivní dámská část souboru je průběžně pronásledována radostnými událostmi, nicméně protagonistka Ludvíků, Petra Jarošová, nám alespoň každý den zpestřuje cestování vozy plzeňské městské hromadné dopravy trefnými oznámeními a opět je v nich „napětí, hlášky, všechno...“ (do paměti se vrývá zejména memento s existenciálními přesahy: Ústřední hřbitov, konečná stanice, vystupte si!).

V letošním roce Ludvíci v Divadle Dialog reprízují „muzikál jako blázen“ Molotovův koktejl, v němž ve zdařilé fikci přemisťují celou vedoucí garnituru legendárních ruských revolucionářů krátce před vypuknutím VŘSR do New Yorku, a pořad Strašidelné pověsti z plzeňského kraje připravený ve spolupráci s folckrockovým duem Démophobia. Jedním ze sedmi zde „vizualizovaných“ příběhů převyprávěných Davidem Hatákam se nyní Ludvíci představují i v Plži.

Zdroj: Plž